Osmnáct? | Read Eat and Live

Osmnáct?

Jak dort (který mimochodem vážně chutnal tak skvěle, jak to vypadá) níže napovídá, polovina z naší dvojky je plnoletá. Papírově. Tou půlkou jsem já. A protože jsem kolem toho celkově dělala hrozné haló (protože osmnáct, pane bože, toho se nechci dožít, přiveďte Petra Pana, neodpočítávejte dny, zavřete mě do časové komory), nevyhnu se tomu ani tady.


Co všechno s sebou tedy dospělost přináší? Má to víc výhod nebo nevýhod? A mění se tím vůbec něco? Neslibuju vám, že na něco z toho odpovím, každopádně můžete číst dál. Třeba si na to i rozsviťte.




První věcí, která každého u takového věku asi napadne, je, kolik toho nově smím. Můžu si koupit alkohol, můžu pít alkohol, můžu prodávat alkohol. Můžu jít volit. Můžu pracovat. Můžu si udělat řidičák. Můžu se vdát – třeba oženit se vším všudy se ale nemůžu, takže až taková svoboda to není. Můžu sledovat filmy pro dospělé. Můžu jít do bordelu. Můžu si vydělávat v bordelu – teda myslím, že můžu, třeba k tomu člověk musí mít nějaký “řidičák” a třeba je to taky nelegální. Můžu jít na nebezpečné atrakce bez doprovodu. Můžu být ten doprovod. Můžu… můžu, můžu, můžu.

To je všechno moc hezké, ale samozřejmě to má i své horší stránky. Jako první zmíním úryvky typu:

“Některé studie naznačují, že přechod do dospělosti zahrnuje emocionální strukturaci procesu odmítání. V tomto procesu je nutné vyrovnat se s vlastním chováním (zvláště v nepříjemných situacích) a též s chováním jiných.”

které mě fakt děsí. Prakticky to pro mě nejspíš znamená, že se musím smířit s tím, že já jsem debil a že všichni ostatní jsou debilové. To nezní moc pohodlně. Vypadá to, že dospělost s sebou přináší mnoho překonávání. Nemilé.

S koncem dětství pro mě navíc končí mnoho výhod. Přicházím o ty slevy, které mi ještě zůstaly, u doktora – ke kterému odteď chodím sama, hah – budu platit věci, které jsem doteď platit nemusela. Když přestanu chodit do školy, rodiče mě můžou přestat krmit. Ve škole se mimochodem cítím dost staře, protože jsem starší než ¾ lidí – pořád ale o dvě hlavy menší než většina mladších ročníků, smutné. Budu asi vypadat o trochu divněji, když si zajdu do kina na pohádku. Půjdu do vězení, když někoho zabiju (ale když přejedu mrtvolu, je to jen pokuta, úspěch!) nebo něco ukradnu. Až budu číst dětské knížky, budu si připadat trochu podivně, když se budu řadit do skupinky nepochopených dětí, které nadávají na dospělé. Nemůžu odkazovat otravné lidi, kteří nabízejí věci po telefonu, na rodiče s tím, že jsem nezletilá.

Jak vidíte, záporů je zkrátka víc než kladů. Navíc je to celkově dost smutné, zbavit se dětství. Nikdy už pro mě nepřijde Petr Pan, na dopis z Bradavic postupem let nejspíš přestanu čekat a brzy mi nejspíš sežerou duši fantomové z Jedinečného nože, protože jdou jen po dospělých.

To by bylo teoreticky. V praktickém životě… no, až takové drama to není. Teda alespoň pro mě nebylo a to už jen proto, že mám super kamarádky, které tu zůstaly v noci a po půlnoci se mi jako první vysmály mi jako první popřály. To je skvělá věc, vážně.

Po probuzení jsem zjistila, že mám pořád stejný počet končetin, stále vypadám jako malý pytel brambor a rozhodně nemám seriózní myšlenky. Pokud jsem měla obtíže při komunikaci s (nejen) řidičem autobusu v sedmnácti, v osmnácti rozhodně nezmizejí a ten zle vypadající pán je pořád zle vypadající pán, kvůli kterému si člověk přivstane, aby neschytal ten jdeš-pozdě-a-příště-ti-nezastavím-ale-rovnou-tě-přejedu pohled. Pokud jde o pití… nestačí vyskládat na pokladu pět lahví, stát u nich jakože sama a tvářit se jako retard, aby paní na druhé straně chtěla občanku a dopřála vám dobrý pocit. Maximálně se zle podívá a jede dál, protože nejspíš potřebuje kšefty. Zatracený penězi ovládnutý svět, já jí tak moc chtěla ukázat občanku!

Vlastně nic moc zajímavého. Pokud teda nemáte skvělou naprosto neosmnáctiletou oslavu, jakou jsem měla já! Nebudu se z ní vypisovat dopodrobna, protože bych tady byla do rána a nejspíš byste všichni pukli závistí, proto zmíním jen to nejdůležitější. V první řadě to, že mám ty nejskvělejší kamarádky, kterým tímhle vlastně ještě jednou děkuju. A dále taky to, co všechno to obsahovalo.



Jako první dort předaný s: “Možná jsme si na ten dort někde sedly,” což by jednoho rozbrečelo (nejsem ironická!),



po něm jedna z mých nejchtěnějších letošních knížek, o které se určitě ještě zmíním,


za ní Dobby, s jehož smrtí se nikdy nevyrovnám,


a nakonec čepice s prasátkem (protože já jsem prasátko), kterou mám ale vyfocenou jen na sobě a mám z toho zlý pocit, proto si ji protentokrát jen představte.

Samozřejmě nechyběla spousta dalšího jídla, sledování Harryho Pottera a všechny ty další věci, které náctiletí obvykle říkají rodičům, aby zakryli to, že chlastali. Já sama mám občas nutkání říct jim, že chlastám, aby si nemysleli, že je něco špatně.

Sečteno podtrženo, plnoletost není taková tragédie. Není to dobrá, ani špatná věc, vlastně to skoro nepocítíte. Takže pokud vás to čeká a máte chuť jít si někam hodit mašli, nedělejte to. Vždycky můžete mít super oslavu a třeba i to štěstí, že po vás v obchodě budou chtít občanku.


Lenička

nevim

5 komentářů:

  1. No ten dort je nádherný! I mě za chvíli čeká 18 :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vítej v pekle skoro dospělých! ;) Jako součást pekla ti ale taky přeju tak skvělej dort. :3 :D

      Vymazat
  2. Naozaj krasna torta :) mne sa 18 nic nezmenilo, akurat som si urobila vodicak :)

    Pozyvam na Valentinsku giveaway, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2015/02/valentinska-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 18 je prostě pořád stejná nuda. :( :D

      Kouknu na to! :)

      Vymazat
  3. Tak ako je tvojou úchylkou Harry Potter, tou mojou je ešte o niečo detinskejší Macko Pú. No a čo! :) Ale niečo máme spoločné- obe sme akože dospelé, "starší než ¾ lidí – pořád ale o dvě hlavy menší než většina mladších ročníků"
    Inak zaujímavý článok ;)
    (http://monpetitmondedereves.blogspot.sk)

    OdpovědětVymazat