School trip part 1 - Berlin | Read Eat and Live

School trip part 1 - Berlin

Na výlet do Berlína jsem se strašně dlouho těšila. Zbožňuji objevování nových míst. Focení. Zkoušení různých mňaminek. Sledování lidí. Kávu na cestách. A mnoho dalšího. Vlastně všechno. Dokonce i ty dlouhé cesty autobusem s přitroublými spolužáky, ještě přitroublejšími hrami, skvělým jídlem a se zadržováním čůrání.... Celé je to prostě kouzelné, no uznej. :D

Tak, či onak, fotek mám z pouhých tří dnů spoustu, zážitků, o které bych se chtěla podělit také. Proč tedy celé nadcházející, dlouhé povídání nerozdělit do dvou? Třeba to tak bude i snesitelnější. :D


Z tří dnů jsme byli celkem jeden a půl dne v Berlíně a půl dne v Postupimi (a den v autobuse, divím se, že jsem ještě mezi živými :D). No, a dnes se se mnou i Ty můžeš vydat proti proudu času do mých vzpomínek na Berlín. Začátkem našeho putování může být třeba tato první, random fotka. Protože když uvidím sochu Poseidona, prostě se s ní musím vyfotit! Nejlépe ještě s prázdným hrníčkem od Starbucksu (nebo spíš s hrníčkem naplněným pěnou, kterou jsem z něj prostě nemohla dostat - a to je na kafi vždycky nejlepší, achjo)

Teď už ale vážně. První rádoby památka je televizní věž na Alexander Platz - nejvyšší vyhlídkový bod a spolu s Braniborskou bránou největší dominanta Berlína. 


Z Alexander Platz, sochy Poseidona a zastávky ve Starbucksu jsme pokračovali k muzeím. Cestou k nim jsme se zastavili i u největší berlínské římskokatolické katedrály. Krásně svítilo sluníčko, takže i mobil to vyfotil skvěle. V hlavní roli přeživší naší třídy, kteří se odhodlali k tomuto zájezdu. Sláva nám! 


Po zdlouhavém focení x milionu skupinek, samotného chrámu... jsme se konečně došourali k muzejnímu ostrovu. Kde mimochodem následovalo ještě delší focení jako vlastně všude, ale tak co. Takhle to dopadá, když se moc, moc chci vyfotit za sloupem, ale moji milí spolužáci si to zřejmě moc nepřejí. :D 



A tady je zas mobil v rukou fotografa Daníka s jeho speciálními požadavky - teď to byl konkrétně výraz "potřebuju čůrat". :D Jop, jsme hérečky.


Cestou, necestou... 


...kterou jsme pomalu, ale jistě došli až k Brandenburské bráně. Zaručeně nejznámější stavba města. Bylo to vidět i na počtu lidí a absolutní nemožnosti vyfotit jí jen tak, bez nich. Což, jen tak na okraj, v Berlíně až tak časté není. Je to zatraceně zvláštní město. Tím, jak bylo vše vybombardované a znovu postavěné, je většina města moderní a obrovská. I domy, i ulice. A lidi? Ty se tam jakoby ztratili, jinak si to vysvětlit nedokážu. 


Když už jsme byli u místa plného turistů, musely jsme se s holkami zachovat stejně jako oni. Čas na selfie! Teda... ne, že bychom se takhle nefotily u každé památky (pšt, to je tajemství!), ale tahle je asi jediná použitelná. Pfů. :D



Pomalu se začalo stmívat, my se klepali zimou a stáli frontu na vyhlídku Reichstagu. Poslední, co jsme stihli před večeří. Pak následovala už jen večerní procházka, z níž mám jen ošklivé fotky. A také jeden nehezký, strašidelný zážitek. Představ si, že se metro zastaví v půlce tunelu, ty se s ostatními bavíš o zombících a najednou přijde pán. Otevře dveře. A začne mluvit německy. #hrůzaděs



S novým dnem přišlo naštěstí sluníčko a strašidelní páni z metra odešli. Uf. Co bohužel neodešlo, byla fronta před Reichstagem. Jo, čekali jsme jí znovu. Celé dopoledne! Docela se mi ta vyhlídka znechutila, abych pravdu řekla. V překladu - nešla jsem tam. :D Byl to sice naprosto antituristický čin, ale alespoň jsem večer mohla ležet na pokoji a odpočívat. Byla jsem extrémně, ale opravdu extrémně unavená! Mezitím, co učitelky čekaly frontu, šli jsme se na okamžik projít k řece. Prý to tam vypadá jak pražská Náplavka. No nevím, nevím...


Další zastávkou bylo další známé místo - památník holocaustu. Za mě rozhodně ten nejoriginálnější a nejhezčí památník! :)



Poté následovalo peklo. Výtah. Respektive vyhlídka z mrakodrapu na Posdam Platz, kam se muselo vyjet výtahem. Upřímně? Z výtahů mám hrůzu. Několik let zpátky jsem byla lenoch líná a to jedno patro v knihovně jsem musela vyjet výtahem. Karma mě tam na půl hodiny nechala uvízlou s Leničkou, která málem zešílela (nedivím se jí :D) a od té doby výtahy ne-e. A víš, co ještě nemám ráda? Stísněné prostory. A víš, co se stalo? Do výtahu tohohle mrakodrapu, který byl mimochodem děsně malý, nás pán v obleku nahňácal určitě kolem deseti, plus ještě jeho. Mooc super! -_- Aspoň, že ten výhled stál za to. Jinak bych se snad už při zpáteční cestě zbláznila. 


Jakmile jsem však z výtahu vylezla, všechno bylo zase fajn. Navíc nás čekala Berlínská zeď. Kdo by nechtěl vidět Berlínskou zeď? Je podél ní moc krásná procházka. Chvílemi můžeš jít po západní, chvílemi po východní straně a nápisy na ní jsou rozhodně zajímavé!




Možná i něco málo přes deset kilometrů, ušlích do této doby, se na mých nohách docela poznamenalo. Konečně jsme dostali rozchod a já se sotva došmajdala do Starbucksu. To rozhodně chtělo extra dávku cukru! Naštěstí jsem pro ni měla další důvod, ne jen jako slaboch bolavé nohy. Naty měla narozeniny! Hohoho. Protože jsme s Barčou nejlepší kamarádky, koupily jsme svíčky a na cheesecake naší oslavenkyně jednu z nich daly. Jenže pak přišla obrovská komplikace. Neměly jsme zápalky, ani zapalovač. Prodavačky byly naprosto nespolupracující, takže nám nezbývalo nic jiného, než se ptát lidí kolem nás. A hádej co. Ten nejhezčí kluk v celém podniku zapalovač měl. Jakoby osud chtěl nadělit dárek i mně a Barče, ne jen Naty. :DD


Po tomto posilnění jsme byly naprosto ready na nákupy. Jako pravé holky! Čti - ready for Primark. :D Docela se divím, že jsme přežily i ten nával lidí. Ale co bychom pro pár hadříků neudělaly, žejo... Nakonec nám zbyla energie i pro Decathlon, HM, Forever21.... blablabla... a obchůdek se sladkostmi, kde jsme se strašně smály nápisu "Kup pět čokolád a dostaneš jednu zdarma.". Kdo by mohl být tak blbej a koupil to? Hahahahaha. Tak strašně jsme se tomu smály, až jsme si těch pět (vlastně šest) čokolád koupily. Normálka. :D



Zas jsem tedy viděla něco nového, nakoupila jsem, co jsem potřebovala (konečně mám zas v čem cvičit :D) a tentokrát už komplet kapput se došourala do hotelu. Přímo k večeři, kterou jsem zblajzla dřív, než jsem jí mohla vyfotit. Myslím ale, že jako popisek dokonale stačí: "Byla velká a neskutečně výborná.". Taky myslím, že tohle je z Berlína už ale doopravdy vše (snad jen ještě to, že jako druhá véča posloužila jedna z těch šesti čokolád) a těším se na Tebe u dalšího článku. Tentokrát o jednom z nejkrásnějších měst, kde jsem kdy byla. U článku o Postupimi. 

Měj se krásně. :)


Nikol


Nikol Mudrová

6 komentářů:

  1. Jů , Berlín :) určitě jste si to užili :)
    Denisse Beauty

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké fotky, vypadá to že jste si to užili :)

    OdpovědětVymazat
  3. Teda - ty čokolády..... Neodolala bych taky - zvlášť když byla jedna zadarmo :-)
    http://werka13.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo! :D Taky jsme jí snědly skoro na posezení. :D #prasata

      Vymazat