Goodbye 2015 | Read Eat and Live

Goodbye 2015

Měla jsem už napsanou půlku článku ve stylu "curkovíužnemůžuanividět" a "jsemodpočatáaplnáenergie". To jsem ale nečekala, že dostanu opět záhadně chuť na něco sladkého a vyžeru půl tácu cukroví. Jejda. Opět mi je špatně a opět nesnáším všechno sladké světa. #christmasstruggle




O prvním bodu tedy začínám po dnešní zkušenosti pochybovat (nebo je to ještě více aktuálnější :D), naopak ale druhý bod je stále na místě. Po třech týdnech můžu konečně, popravdě říct, že jsem si doopravdy odpočinula. Vyspala jsem se, nestresuji se a jím. Ležím a jím. Tak by se asi daly popsat celé mé prázdniny. A víš co? Vůbec mi to nevadí. Teď zpětně vidím, že jsem to nutně potřebovala. Nějaký ten tuk navíc? Větší břicho? Ha. Tak ať.





To, že zmizely i nějaké svaly raději přejdu. Toho je mi totiž vážně líto. Ovšem ono to bude zase rychle zpátky. Nikdy jsem totiž neměla tolik energie, jako teď. Všechny ty cukry mě tak nakoply, že po cestě za prarodiči na Slovensko jsem sotva obseděla v autě. Vážně. Nikdy si po takovém množství snědeného jídla nepouštěj písničky z playlistu na cvičení. Se třemi hodinami sezení přede mnou to bylo peklo. :D 

Cestu jsem naštěstí nějak přežila, tu zpáteční taky a teď, když už jsem doma, nejraději bych pořád jen cvičila. Není to kvůli žádným výčitkám, novoročnímu předsevzetí... Nene. Je to čistě moje nadšení. Moje energie. Přebije to i bolavé nohy ze včerejšího na mě sakra dlouhého běhu. Už dlouho jsem se tak necítila. Koncem listopadu už jsem pomalu ztrácela chuť ke cvičení. Nebyl čas. Nebyly síly. Teď je to pro změnu jiný extrém. Malilinkato více jsem to přepískla jak s během, tak s posilovnou. Po třech týdnech nic nedělání. Jo. Jsi fakt šikula, Nikol. Vůbec se teď sotva neplazím po zemi. :D Víš co? Je mi to jedno. Ať mi ty nohy třeba upadnou. Hlavně, že už můžu cvičit a že na to mám i trochu toho času. Haleluja. 

Úplně jsem se ale odklonila od tématu dnešního článku (nebo spíš jsem se k němu ještě ani nepřiblížila :D). Je to poslední článek tohoto roku. Prvního roku mého blogování. To si přeci zaslouží nějakou pozornost. :)

Musím říct, že rok 2015 byl těžký. Hodně, hodně těžký. Škola, stres, začátek blogu, budoucnost... Bylo toho hodně. Na pár záležitostí zaručeně mile ráda zapomenu. Začnu psát ne novou kapitolu, ale novou knihu. Já bych si z tohoto roku chtěla odnést jen ty dobré věci a zkušenosti. Na to špatné zapomenout, vymazat a maximálně se poučit. Amen. 

Čeká mě plno nového. Neznámého. Nová škola se štěstím :D, nové prostředí. To jsou věci, se kterými počítám dlouho dopředu. Když už ale svůj život budu úplně otáčet na ruby a sebe vytrhávat z té mé zažité rutiny, ať to za něco stojí. Chci se podívat na nová místa. Poznat spoustu nových lidí. Zkoušet nové věci. Najít si nový koníček. Překonat nějaký ze svých strachů (třeba strach z bolesti, to by se hodilo :D)... Co mě opravdu láká, je začít chodit na crossfit, na lekce jógy, nebo vyzkoušet alespoň kruhový trénink. Znovu začít hrát basket. Alespoň vyzkoušet IIFYM. Konečně se přihlásit na nějaký běžecký závod. Uvařit chicagskou pizzu. Je toho sakra moc. 

Hlavní ale je ono zažité klišé - zdraví a štěstí. Hlavně to zdraví. To přeji i Tobě. Ať se ti vše vydaří, užij si Silvestr a 2016, ať stojí za to. :) 

A s novým rokem se můžeš těšit i na nové recepty, motivace, cvičení... :)



Nikol






Nikol Mudrová

Žádné komentáře:

Okomentovat