Kodaline | Read Eat and Live

Kodaline

Den D. Sobota. 20. února roku 2016. Už jsem viděla vše, co jsem kdy chtěla. Kodaline. Steva. And that's all. ♥ :D




Všechna tato radost započala někdy... možná půl roku zpět? Nebo o pár měsíců více? Kdo ví... Každopádně jsem projížděla facebook a objevila to. Kodaline budou mít v Praze koncert. Bylo to jasné. Hned jsem psala holkám. Hned to bylo schváleno. Nejlepší spontánní rozhodnutí, co jsem kdy měla!

Neslo s sebou samozřejmě i nějaké ty problémy. Jako vždycky, žejo... Nátě jsme kupovaly lístek k narozkám. Strašně jsme se bály, že si ho také koupí také, ještě předtím, než jí ho dáme. Naštěstí má Kodaline rádo asi hoodně lidí, takže byl koncert rychle vyprodán. Uf. :D Překvapení zajištěno a můžeme jet všechny.


Včera nastal ten osudný okamžik, na který jsme se těšily. Nasedly jsme do studenta chvíli po obědě, snědly nášup v podobě koláčků a muffinů (se skořápkami :D), já se koukla na část Pýchy a Předsudku (protože pan Darcy ♥) a byly jsme v Praze. Dobrodrůžo začíná....

Zastávka v Paláci knih byla nutností, stejně tak ve Starbucksu, C&A (kde nemají čepici), Mark and Spencerovi (rovnou dvakrát :D) a v sámošce. Tam totiž mají nejlepší tyčinky za 25 korun a ne za 30. Nebo za 35 a 37, jak jsem je už taky někde viděla. To jsem si prostě musela udělat radost, no uznej!


Teď už jen zbývala večeře. V indickém bistru. N-e-j-l-e-p-š-í! Placky jsou prostě placky. ♥ S doprovodným, zábavným programem v podobě "Lenička-neumí-jíst-a-má-srdíčkový-flek-z-butterchicken-omáčky-na-kalhotách" a "Lenička-neumí-otevřít-prasátkový-bonbony-aniž-by-se-rozletěly-všude-možně" snad ještě lepší než nejlepší. :D Nakonec jsme sebraly Lenku i s její smůlou, Náťu opilou z bonboniéry a upalovaly do fronty před Lucernu. Pěkně hodinu předem, aby na nás zbylo místo u pódia. 

A zbylo... ♥

Takže jsme je všechny viděli. Až na bubeníka předkapely, protože jsem malá. Achjo. 


Kupodivu ale ne nejmenší. Byla tam holka tak o dvě hlavy menší, jak já. Dál než já. No nechtěla bych... :D


Nevidět totiž celou dobu na Steva, to by bylo asi moc smutné. Jako... věděla jsem, že je pěknej. Jenže když konečně přišel na pódium... ♥ Jak může být někdo tak charizmatickej, umět zpívat, mít irskej přízvuk, hezky se smát a ještě u toho vypít tolik čajů a nepočůrat se? Nechápu. 


Přidejme k tomu fakt, že hrál na ukulele, co vlastně není ukulele. Zároveň i na harmoniku (?). Hih... Ale ne. Nebyl to jen on, kdo byl boží. Oni všichni byli úžasní. Milionkrát lepší, než je poslouchat na mobilu. Neskutečná atmosféra. Zvlášť, když začali hrát Honest. Tu mám totiž nejradši a prostě... v tu chvíli bych snad vážně i brečela. :D ♥





Možná jen jedno bych vytkla - proč pro všechno na světě nevyšli ven a nefotili se s námi? Proč? Proč? To by bylo dokonalý! Ale co... My si poradily a vyfotily se alespoň se zadkem jednoho z pomocníků.


Teda spíš Lenička. :D


Sečteno, podtrženo, naprosto úspěšný večer. Sice nás čekají nepříjemnosti jako přijímačky, maturita... To ale neznamená, že budeme jen brečet doma v posteli a jíst čokolády. Chce to i odreagování. Zažít něco nového. Vidět něco nového. A tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. :)



Nikol


Nikol Mudrová

4 komentáře:

  1. Muselo to být super, mám je taky ráda :-)

    OdpovědětVymazat
  2. <3 :) bylo to dokonalé !!! (ale to jméno se mi k němu stejně nehodí.. příjmení jo.. ale jméno prostě ne :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo! ♥ Ale tím příjmením si to aspoň trochu vylepšil. :D

      Vymazat