Zombie Run | Read Eat and Live

Zombie Run

Pražský Night Run jsem sice propásla, ale Zombie Run už mi neušel. Teda... abych byla upřímná, úplně jsem na něj zapomněla. Ještěže mi ho Denča připomněla, mohla jsem s ní, s Danem, Lukym a se sestřenkou běžet a odstartovat tak svůj vysoce náročný, akční víkend (aneb jak ze sestřenky ze Slovenska, co doposud měla ráda Prahu kvůli památkám - teda nic proti nim... - udělat člověka obdivujícího Náplavku, hipsterský kavárny, restaurace a celkově všechny možný místa, kde nejsou turisti, za pouhý dva dny).


Po krátké procházce jsme s Emmkou (sestřenka) konečně dorazily na nejbližší tramvajovou zastávku u Vítkova. Teď kam? Já, jako naprosto nový Pražák, ona jako Slovenka. Díky za vynález Google map. Už míň ale děkuju za schody, protože těch k památníku vedlo požehnaně a nás začaly lehce bolet nožky už po jejich vyšlapání. A to jsme ještě nevěděly, že je budeme i vybíhat. :D Výhled naštěstí všechno spravil, Toi-Toiky ulevily mému přeplněnému močáku #nejdůležitějšíinfo a my se s úsměvem mohly přesunout ke stanu s registrací - očumujíce samozřejmě všechny zombíky pobíhající kolem.






Pomalu se začalo schylovat k startu celého závodu. A z mého přesvědčení, že poběžím vycházkovým tempem upadalo. Většina závodníků vypadala, jakože to berou vážně, ne srandu. Tak asi nic no, Nikol. Možná to přeci jen chtělo větší svačinu pro víc energie. Jenže na to bylo pozdě. Jen co jsme odnesli věci do auta, rozjela se rozcvička. Tu jsme tak nějak naprosto hloupě zazdili a moje nožky se z toho celkem dlouho vzpamatovávali. Nikdy neběhej do schodů bez pořádného rozcvičení. Nikdy! :D



No nic. Můžu si za to sama. Každopádně zpět ke startu. Ocitli jsme se přímo před startovní páskou. Po "výstřelu" jsem tedy vypálila dopředu hnaná strachem z davu za sebou (nebo ze zombíků okolo?). Denču jsem hned ztratila (a kluci zmizeli rychlostí blesku, to se ale nepočítá :D), sestřenku jsem však naštěstí našla po své levačce. Uf. Mám parťáka do "strašidelného tunelu". Jak se ukázalo, tolik strašidelný to zas nebylo. Nejspíš abychom neztratili tolik na čase. První tři kilometry jsme se vzájemně celkem dobře táhly, což mi nakonec vylepšilo i ten ohavný poslední kilometr.

Představ si ty nejdelší schody. Tak ještě delší byly tyhle (alespoň v tu chvíli :D), těsně před ukazatelem posledního kilometru. Když už i já, člověk, co nikdy nemůže v průběhu běhu zastavit, protože by se pak nerozběhl, v poslední čtvrtině zastavila a přešla do chůze, to už muselo být něco. Že by pak čekala nějaká odměna v podobě klesání? Pf. Pěkně kopec až do konce. Aby toho nebylo málo, jakmile jsem sebrala poslední síly a sprintem se rozběhla do cílové rovinky, zombíci "rozkázali" oběhnout ještě celý památník. Tududum.

Pokud si tedy někdo myslí, že 5 kilometrů není moc, plete se. Sáhla jsem si na svoje běžecký dno a večer málem usnula před divadlem. I tak jsem to ale doběhla a dokonce i pod půl hodiny. Což sice nechápu, ale poplácání po ramínku je na místě. Závin v cíli naprosto zasloužený a tisíckrát děkuji Danovi,  který nás hodil až na zastávku metra. Myslím totiž, že bychom to jinak jen tak nedošly. :D


Ještě taková menší vsuvka. Na týden jsem se stala hledačem zajímavých reklam na úkol na Marketingový techniky. Tady, na Vítkově, jsem konečně narazila na něco použitelnýho. Bohemia brambory. Ha. Amen. :D


Jinak pokud si fanda běhání, běžeckou sérii Night Run doporučuji. Zábava, skvělá atmosféra... Tak se třeba uvidíme na posledním letošním závodě - na Christmas Runu v Praze. :)

Měj se krásně, běhej krásně. :)



Nikol

Nikol Mudrová

Žádné komentáře:

Okomentovat