Pražský Christmas run | Read Eat and Live

Pražský Christmas run

Sice už je po Vánocích, cukroví nechci ani vidět (i když nějakej bramborovej salát by ještě bodl, ne, že ne...) a úklid před Štědrým dnem bych si taky nechtěla zopakovat, přeci jen se na okamžik vrátím před celý ten šílený shon, zápočty a zkoušky. V Praze se totiž běžel poslední letošní závod od Night runu - Christmas run. Definitivně nejlepší trasa, nejhezčí atmosféra a nejroztomilejší medaile! A to přeci za (alespoň opožděný) článek stojí. :)





Celou sobotu sedmnáctýho jsem plánovala kynout na gauči, v jedný ruce s otázkama na sociologii, v druhý s oranžovým zvýrazňovačem a s jídlem před sebou na stole. Nakonec jsem stihla i nejlepší kafe v La Bohéme k taťkovo narozkám, vánoční úklid a uvařit svůj první vývar. Což byl vrchol mojí denní aktivity. Vyhlídka na nějaký běh v mrazu se mi rozhodně nelíbila. Ještěže jsem se dokázala přemluvit, oblíknout se do běžeckýho a vydat se vstříc náměstí Jana Palacha. Konečně jsem totiž slyšela koledy, viděla Santovský čepičky, světýlka na stromeček a prostě... první rádoby náznak přicházejících Vánoc. 



Takže teda. Jsem před Rudolfinem. Všude okolo samý lidi. Klepu kosu. Hledám registračku. Procházím stánek za stánkem a... nic? Prostě cože? Co se to děje? Opodál jsem naštěstí zaslechla nějakou paní, co mluví o registracích a ukazuje k protější budově fildy. Ok. Všechno je zachráněno a já se dostala do tepla. :D Dokonce jsem bez nějakých námah našla Denču a naší "převlíkací" místnost, kde se nás tentokrát sešlo opravdu hodně. Dan, Luky,  Tess, Tom a mnoho dalších. Myslím, že jsme se ani všichni dohromady nesešli. 


Každopádně jsem se ani nenadála a stáli jsme u startu. Teda... docela daleko od startu. Úplně na konci koridoru. Přes tisícovku lidí před námi.  Takže ať jsem se snažila zahřát sebevíc, první kilometr byl jen o kličkování, vyhýbání se a předbíhání. Hned to bylo jasný. Žádnej skvělej čas z toho nebude. :D


Ono to nakonec ani tolik nevadilo. Pod půl hodinku, jak jsem chtěla, jsem to sice nedala (svedeme to na ten přecpanej start :D), ale ta trasa za to stála. Prakticky žádný kopec, kus přes Náplavku, výhled na osvětlenej Petřín. K tomu spousta santovskejch čepiček kolem. Vlastně celý běh jsem vnímala jenom tohle. Žádný myšlenky typu "kdy už bude cíl". Na to, jak unavená jsem byla, než jsem se vůbec odhodlala zvednout z gauče, docela výkon. 


Dokonce, jakmile jsem onen cíl uviděla, snad poprvé jsem se vyburcovala k pořádnému závěrečnému sprintu. To se nakonec na okamžik ale přeci jen ukázalo jako špatný nápad. Hned po doběhu mě začalo bolet břicho. Úplně stejně jako vždycky na začátku žlučníkovýho záchvatu. Naštěstí mě asi karma chtěla jen za něco vylekat a po slupnutí pár kousků závinu bolest jakoby nikdy neexistovala. Já to vždycky říkám, jídlo je lék na všechno. :D


I Christmas run se tedy povedl. Mimochodem,  na konci února se běží Winter run, tak doufám, že se tam s někým uvidím. :)

Měj se krásně!



Nikol

Nikol Mudrová

Žádné komentáře:

Okomentovat