Night Run s holým zadkem? Proč ne, žejo... | Read Eat and Live

Night Run s holým zadkem? Proč ne, žejo...

Night Run v Brně. Jo, celkem jsem se těšila. Na to, jak z Brna konečně uvidím víc, než autobusový nádraží. Pěkně se projdu po centru, třeba zalezu do kavárny a posilním se na večerní běh, který určitě bez problémů zaběhnu. Třeba i v nějakém super čase. Jenže to jsem ještě nevěděla, co všechno se mi ten den stane... :D 

Zleva já, Dan, Zuzka a Tom. :) 
Do Brna jsme s Danem jeli s časovou rezervou. Přeci jen... D1 se věřit moc nedá. Nakonec to tak hrozný nebylo a měli jsme celkem dost času. Se spoustou učení jsem se pro jistotu na chvíli odklidila do nedaleké kavárny V melounovém cukru, ochutnala boží filtr, nachos se špenátovým dipem a dokonce jsem do hlavy natlačila i nějaký ty vědomosti. Zatím celkem úspěch, sluníčko a krásné odpoledne. 

Jen do tý doby, než jsem vylezla ven. Kráčela jsem si to zpátky k obchoďáku, kde čekal Dan, když najednou... Totální průtrž mračen. Slejvák, zima, fuj. A hádej, kde měla Nikol deštník? Správně. Až úplně naspodu batohu pod všemi ostatními věcmi. Než se mi ho podařilo vyštrachat, byla jsem už celkem mokrá. Zvlášť boty. V těch to od týhle chvíle už jen čvachtalo. 

Taky jsem zjistila, že jdu vlastně úplně špatně. Google mapy navíc tentokrát měly dost podobný orientační smysl jako já a táhly mě k obchoďáku o čtvrt hodiny delší oklikou. Plus mě auto postříkalo vodou z louže. Asi karma. Nevím za co, ale určitě to byla ona. :D



Chceš říct tajemství? Tím to všechno rozhodně neskončilo. :D Po dloooouhým čekání před záchodama, kdy z kabinky nakonec vylezl ožralej týpek s počůranýma kalhotama a došel toaleťák jsme konečně dorazili ke koridoru před startem. Samozřejmě kvůli frontě a ožralovi mezi posledními.  A rozhodně se nám všemi těmi lidmi nechtělo při běhu prodírat. Řešení bylo jasné - přelezeme plot a nacpeme se mezi ty první. Osudová chyba! Moje oblíbené kalhoty v háji a zadek mi koukal ven. To pár minut před startem prostě chceš. -_-

No nic. Narychlo jsem si sundala termo tričko z pod toho našeho nightrunovského, obvázala ho kolem pasu, zakryla půlku a doufala, že to až tak nápadný nebude. :D Při běhu jsem pořád nenápadně posouvala tričko na tu správnou stranu, aby náhodou něco nevykouklo, proklínala svojí smůlu a od půlky se modlila, aby už byl konec. Byl to celkem rychlej závod. Lidi strašně moc táhli a já úplně nevědomky udržovala svoje zatím nejlepší tempo na pětce. 5:35. A pak se divím, že mi tak tuhly nohy... :D


Cíle jsem se nakonec celá šťastná dožila, zaplácala svůj smolný den tvarohovými záviny, pomerančem a zbytek dlouhých chvil do vyhlášení přečkala ve stanu s ostatními.


Nakonec jsme neusnuli, neumrzli... nic špatnýho už se naštěstí nestalo. Ale celkově to byl boží den. Alespoň se bylo čemu smát a mám zas výmluvu, proč si koupit nový kalhoty. To už přeci tak špatný není. :D


Navíc se mi třeba smůla vyplencala na x měsíců dopředu a chvíli zas bude klid. #nebotakyne Aspoň do poslední zkoušky, a pak do přijímaček. Proto už teď taky musím jít, ať mám nějakou šanci je udělat... :D

Měj se krásně. :)



Nikol

Nikol Mudrová

2 komentáře:

  1. To tě obdivuju, jak si statečná a jak jsi to vzala vše s humorem :D já opravdu netuším, co bych dělala na tvém místě xD

    https://wantbefitm.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic jinýho mi taky pár minut před startem nezbývalo. :( :DD

      Vymazat