Nejkrásnější den v bunkru | Read Eat and Live

Nejkrásnější den v bunkru

Po devatenácti letech se spousta věcí změnila. Už nejsem středoškolák bez maturity, nedělám chyby ve slově "výhrůžky" a jím cuketu i špenát. I po té době jsem však stále ta zakrslá, otravná blondýna, co nesnáší syrovej banán, miluje jídlo (docela paradox, ups :D) chová se jako dítě. Proto jsem taky nejšťastnější na světě, že jsem našla nejskvělejší cácory se stejnou mozkovou poruchou. Ony mě totiž chápou. Naprosto přesně vědí, co mi udělá největší radost. A já jim děkuju. Za všecko. Nejen za nejkrásnější oslavu narozenin. <3 I když o té to dneska bude především. :)



Bylo pondělí. Neobědvala jsem. Naprosto přesně vím, jak naše oslavy vždycky dopadají. Ležíme přežraný, s nafouklými břichy na zemi/posteli. Stěžujeme si, jak už nikdy nebudeme jíst. A přitom se ládujeme dalšími tortillovými chipsy a zbytky z dortu.  #eatcleaninglvlprase Člověk by čekal, že se poučíme. Jenže kdo by takovýhle bezstarostný dny jednou za čas nepotřeboval? Jen tak se flákat u her, filmů, jídla s praštěnýma princeznama a polemizovat nad existencí zeměkoule. Tím se vracím ke svému příběhu. Vydala jsem se vstříc svému osudu.

Vyfasovala jsem pásku na oči, byl mi zabaven foťák a dostala jsem těžký úkol. Vyjít osm (?) schodů poslepu. Pak čekat. Cejtit pizzu, což byly vlastně sýrový šneci. A pak. Světlo. Vlastně ne. Protože většinu sluníčka v okně zastínily deky. Deky od střechy BUNKRU! Chápeš to? Moje oslava byla v BUNKRU! V tom pravém, jaký znáš z dětských let. Deky. Polštáře. Dokonce i vánoční světýlka. Takový ten typ bunkru, ze kterého by Tvoji rodiče jistě měli "obrovskou" radost.

Na chvíli bylo i to jídlo vedlejší. To už je co říct! 

Dort naštěstí vrátil starou dobrou Nikol, zamilovanou do jídla, zpět. Uf. A mňam.  


Pak přišly chvilky dojetí. V první řadě básnička. S většinou našich "insájd džouků". Plus plná pusa jídla. Plus kávovej hrníček z McCafé - aneb když si děláš srandu, že ho vážně chceš (to ty cute obrázky vevnitř <3) a ony ti ho ukradnou seženou. K tomu ještě tolik vysněnýho novýho Pottera. Achjo. Co bez nich budu dělat, až bude každá za necelý dva měsíce v jiným městě/státě?

Drž se Tvých lidí, dokud to jde. Jinak dopadneš jako já. Budeš koukat pořád dokola na nejsmutnější scénu ze seriálu, ze kterýho právě odešla Tvoje jedna z nejoblíbenějších postav. A budeš si představovat, jak se takhle za pár týdnů budeš loučit i Ty. A bude ti smutno. A to nechceš.



Jak jsem ale psala - užívej si, dokud to jde. Vzpomínky jsou totiž všechno. Co si budem povídat, z těchhle Aktivit (jako ostatně ze všech ostatních :D) budou jen ty nejlepší. Jako z celého odpoledne. Vlastně z celých osmi let na gymplu. <3


Hezký den. :)



Nikol

Nikol Mudrová

2 komentáře:

  1. Prajem (oneskorene) všetko najlepšie :)! Oslava vyzerá úžasné/prekrásne/perfektne :)! Bunker, to je sen :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. :) A bylo to úžasné/překrásné/perfektní. :D :)

      Vymazat