Jaký je a byl můj vztah k jídlu? - záchvatové přejídání, IIFYM... | Read Eat and Live

Jaký je a byl můj vztah k jídlu? - záchvatové přejídání, IIFYM...

Zveřejním tenhle článek? Nezveřejním? Napíšu? Nenapíšu? Abych řekla pravdu, v konceptech ho mám od února. Pořád se k němu vracím, přepisuji, mažu a sbírám odvahu, ho vůbec dopsat. Natož zveřejnit. Je to asi to nejosobnější, co jsem kdy o sobě na internet napsala a nejen, že si to můžou přečíst naprosto cizí lidé, ale také rodina, kamarádi. A pravdou je, že až na pár výjimek jsem o těchto problémech vůbec nemluvila, takže tohle je... odhalení? Asi se to dá vyjádřit i tak. Když nad tím však přemýšlím, mně pomohl právě takovýto článek uvědomit si, že je se mnou vlastně něco špatně. Což mi následně pomohlo se z celého začarovaného kruhu "hubnutí", špatného vztahu s jídlem a nespokojenosti dostat. Takže pokud by tohle mělo pomoci třeba jen jednomu dalšímu člověku, stojí to za to. :) 

Teď však k jádru věci, ať tu netlachám zbytečně dlouho.


Už jsou to tři roky, co jsem k celkem pravidelnému cvičení přidala i omezení jídelníčku. Přestala jsem pít sladké pití, jíst pečivo, cokoliv po páté hodině večer, ovoce odpoledne a k večeři jen zeleninu. Najednou jsem zhubla strašně moc. Kalhoty mi začaly být volný, všichni změnu chválili a já byla ještě víc "namotivovaná" dále hubnout. Když to jde, tak proč ne, žejo. Neříkám, že jsem měla nějakou anorexii, tak daleko to naštěstí nedošlo. Ale rozhodně jsem nejedla tolik, kolik bych potřebovala.



Začala jsem být z nedostatku energie, spousty cvičení a věcí do školy podrážděná. Byla jsem hnusná na všechny okolo. Tou dobou jsem školu měla několik dní v týdnu od sedmi do čtyř, potom jsem ještě cvičila, musela se učit, dělat úkoly... V této fázi začal další problém. Po příjezdu domů jsem se přejídala. Začalo to cereáliemi, skončilo u čokolády, sýrů, šunek, brambůrků a prostě všeho, co doma bylo. Dokázala jsem toho sníst opravdu hodně. Sladký, slaný. Všechno dohromady. Není divu, že mi pak bylo špatně a byla jsem sebou dost znechucená. Což s mou snahou zhubnout samozřejmě nedělalo dobrotu a druhý den jsem se vše snažila nahnat zpět. Delším cvičením, méně jídlem. Pak jsem byla ještě víc podrážděná a opět jsem se přejedla. Takový začarovaný kruh záchvatového přejídání. Což už bezpochyby porucha příjmu potravy je. Jenže to jsem nevěděla a pokračovala v tomto stylu několik měsíců. Samozřejmě přibyly nějaké ty faldíčky a kila. Svoje tělo jsem nesnášela a marně se pídila po tom, co dělám špatně. 



Až jsem narazila na článek právě o záchvatovém přejídání. Už si přesně nepamatuji, od koho byl. Každopádně mě slova holčiny, co ho napsala, probrala. Sice ne hned. Ale postupně jsem si uvědomovala více a více věcí. Co dělám špatně. Jak si za svoje nálady vlastně můžu sama. A bylo mi jasný,  že se něco musí změnit. Moc dobře jsem věděla, že musím začít více jíst, abych překonala večerní přejídání. Jenže to bylo těsně před maturitou, přijímačkami. Což znamená ještě více stresu, než obvykle. Jakmile tyhle perné chvilky odbyly, já se konečně mohla soustředit jen a jen na sebe. Celé minulé léto jsem vlastně tak nějak vypustila. Jedla jsem, co jsem chtěla a snažila se zahnat výčitky, co  se mi rojily v hlavě. Možná to není nejlepší recept, jak překonat ZP, ba ani nejrychlejší, ale teď konečně můžu říct, že jsem venku. Ano, přes celý ten rok jsem dost přibrala. Ale... jsem spokojená, nebojím se jídla a rozhodně neodmítám pozvánky na oslavy/obědy/... jen kvůli tomu, že bych si tam určitě dala něco nezdravýho. Tak dám. No a co. Balanc. Navíc moje tělo potřebovalo odpočinek od všeho toho odpírání a nejspíše i celkem velkého kalorického deficitu.

I přesto, že jsem se už sakra dlouho ze stresu či špatné nálady nepřejedla, snad ještě do května nemůžu říct, že bych se úplně zbavila vyčítavých myšlenek při večerním loudění nějaké té sváči. Či po dortíku v kavárně. Nebo oslavě, Vánocích... Tohle všechno pominulo, až když jsem vyzkoušela IIFYM (if it fits your macros). Spočítala jsem si své kalorie, i makra podle videí od Lucky (což mimochodem doporučuju, je to rozhodně víc personalisovaný, než nějaký online kalkulačky a bere se i ohled na styl zaměstnání, náročnost tréninků...) a začala. Původní záměr jen tak zjistit, jestli jím hodně/málo a správně (správný poměr proteinů, sacharidů a tuků) se ze zkušebního týdnu překulil už téměř do tří měsíců. A nemůžu být šťastnější.


Za prvý - zjistila jsem, že jsem jedla málo. Že jediné moje jakž takž vyvážené jídlo byla snídaně. A jestli jsem měla někdy dostatek proteinů, tak to musel být zázrak. To samé platí o sacharidech. Za druhý - teď ve středu jsem si šla koupit po obědě do Billy jen tak na chuť croissant a neobjevila se žádná výčitka. Upřímně, za tohle jsem na sebe víc pyšná, než kdybych konečně udělala svůj první shyb nebo měla na břiše pekáč buchet. Za poslední rok jsem udělala tak obrovský mentální posun, že se vážně musím poklepat na rameni. :)


Navíc se nikam neženu. Když nějaký den sním víc? No a co? Rozhodně si pak nejdu zaběhat, jen abych tu sušenku spálila. Kupodivu mi ani nevadí příprava jídla a plánování dopředu. Naopak. Baví mě to. A ano, vím, že to asi není úplně nejpraktičtější. Když je nějaká spešl příležitost, s nějakým počítáním se raději neobtěžuju a dám si na den volno. Do budoucna bych třeba ráda přešla na intuitivní jedení. Do toho se mám však stále dost co učit, takže dokud mi tohle vyhovuje, jsem spokojená. 

Co jsem tím vším vlastně chtěla říct? Jídlo by nemělo být nepřítel, ale zdroj energie. To, jak se cítíme ve vlastním těle by mělo být na nás, ne na všech těch fotkách perfektních těl, co kolují po internetu. Buď za nimi stojí extrémní diety, či šťastná shoda dobrého světla a postoje. Stejně jako u těchhle dvou fotek, které od sebe dělí pár sekund a trochu jinak nastavený žaluzie. :) Takže pokud chceš, klidně si dej pizzu, donut, kebab... On se svět nezboří ani když jednou vynecháš trénink. Jde o to poslouchat své tělo a neubližovat mu. :)


Měj se krásně a hlavně - měj se rád/a. :) 


Nikol




Nikol Mudrová

6 komentářů:

  1. Jsi skvělou inspirací. Statečná a silná holka! ♥

    https://wantbefitm.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Moc gratuluju k takovému úspěchu... sama moc dobře vím, jaké to je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A pokud si tím procházíš, tak držím palce. <3

      Vymazat
  3. Ta fotka nakonec je super, já přemýšlela, jestli neudělat nějakou sérii fotek z jednoho momentu, ale s jinak vystrčeným břichem, zadkem, v jiném světle a tak... a asi se mi nechce :D ale na ukázku, co všechno udělají podmínky při focení, je to úplně super!
    V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto chápu! :D Já se taky sakra dlouho přemlouvala, abych to do článku vůbec dala. A to nemluvím o zveřejnění celýho článku. :)

      Vymazat