Ústecký půlmaraton | Read Eat and Live

Ústecký půlmaraton

Ne, že bychom s Naty běhaly nějaké extra dlouhé vzdálenosti. To vlastně vůbec. Ale tak nějak jsme už dlouho mluvily o tom, že by bylo super si nějaký půlmaraton zaběhnout. Okolo Vánoc jsme se prostě zaregistrovaly na ten ústecký a už nebylo cesty zpět. Na tréninky byla spousta času, vyhlídka na tři měsíce žádné školy před samotným závodem všemu ještě nahrávala. Takže žádný stres, žejo... Zákonitě se teda něco podělat muselo. :D :D 



Naty na prázdniny odjela, já od června necvičila, protože při jakékoliv větší námaze mě rozbolela hlava. Vážně ideální. Nakonec nám zbyl dost možná ani ne celý měsíc. Na dohnání vší síly a vytrvalosti, kterou jsme ztratily a na nabytí další. Takže jsme se v sobotu do Ústí vydaly s tím, že si to prostě jen zaběhneme. Že chceme doběhnout a na čase nezáleží. Takový náš skromný tip, za jak dlouho dorazíme do cíle, bylo kolem 2:30 - 2:40. Žádný stres. Prostě si to jen užít. Nakonec jsme si to užily víc, než jsme vůbec mohly doufat a ještě k tomu se překvapily. Příjemně, samozřejmě. 


Do dvou jsme tak nějak pořád něco málo jedly. Protože energie, žejo. Kolem půl třetí padlo po poslední čůrání, rozcvička a hurá do koridoru. Kupodivu jsem necítila ani žádnou nervozitu. Totálně mě asi strhla atmosféra a já se prostě jen těšila. Tak moc, že jsem si málem zapomněla zapnout hodinky. Nakonec jsem to ale přeci jen stihla před překročením startovací čáry a vyběhly jsme. Bok po boku, taženy spoustou závodníků. V doprovodu hudby a povzbuzování fanoušků. Šlo to nějak moc jednoduše. Jakože... skoro dva kilometry tempo 5:30? Na to, že jsem plánovala běžet kolem 7:30, tak dost dobrý. Dokonce jsem se pak ani nebála, že by brzo přišla krize. Prostě se běželo dobře. Tak jsem tomu nechala volný průběh a běžela jsem, jak jsem zrovna potřebovala.

Tempo jsme nakonec ustálily na přibližně 6:30 na kilometr. Žádná bolest nohou, žádné přemáhání. Nechápala jsem a nechápu ani teď. Vlastně jsem si zaběhla i svůj osobák na 10k, z čehož jsem byla víc než nadšená.


Pořád jsem čekala, kdy to přijde. Kdy začnu bojovat sama se sebou a odpočítávat metr po metru do cíle. Menší krizovka byla na 15. kilometrů. Čůrání. Už už jsem si myslela, že to vydržím až do konce, ale nene. Toi toika to jistila, já si drobet odpočinula, poté se posílila vodou, ionťákem a upalovala dál. Všichni povzbuzovali. I běžci, kteří už naproti nám běželi vstříc cíli.

Snad jediný zádrhel se konal na 18. kilometru. Tam začaly bolet hamstringy a trocha únavy už také přicházela. Nic, co by půlka datlové tyčinky nezahnala. Vždyť už zbývají jen 3 kilometry! Ty jsou prý nejtěžší... Musím ale říct, že já si je moc užila. Opět se tam začalo hromadit více fanoušků. Já mezitím zkontrolovala čas a nestačila se divit. Kilometr před cílem to byly 2 hodiny a 7 minut. Je šance to zaběhnout pod 2:15. Můj původní cíl! Síly ještě zbývaly, takže jsem prodloužila krok. Zrychlila tempo a přefrčela přes poslední most. Potom zatáčka a... cílová rovinka. Opět jsem zrychlila. 2:14 hlásily hodinky. Posledních pár metrů. Za ten sprint to stálo. A najednou... přesně, když hodinky zahlásily 2:15, jsem tam byla. V cíli. Nejkrásnější pocit! O to krásnější, když mi pak na e-mail přišel přesný čistý čas - 2:14:46.

Po všem tom trápení v létě. Po strachu, že se nám při běhu třeba rozprší. Že se něco stane a nedoběhnu. Bylo to za mnou. Za námi! Zvládly jsme to. Mnohem líp, než jsem čekala. A i přestože mi najednou, snad jak opadl ten adrenalin, šíleně začaly tuhnout nohy, byla jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Už nás ten den čekalo jen jídlo, pořádná masáž nohou, trochu ledové vody na nohy a pak opět jídlo. Prostě není nic lepšího, než jít půlku oslavit steakem. <3

Díky, Naty, žes do toho se mnou šla. Třeba zas někdy, ne? O:)




Nikol

Nikol Mudrová

4 komentáře:

  1. Paráda! Máš z toho skoro stejný pocity jak my z Olomouce, jen my měli teda 30 stupňů 😄 A čas máme taky dost podobný, tak dobrý! Příští rok se k Vám do Ústí snad i přidám :) a gratuluju!
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee tak to si v takovým vedru neumím představit. Tohle bylo naprosto ideální počasí. Ani zima, ani vedro. :D A snad se na nějakým tom startu konečně potkáme! :) Děkuji. :)

      Vymazat
  2. Já prostě obdivuji všechny, co se rozhodnou pro něco takového... :D

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky vždycky obdivovala. A vážně stojí za to, zkusit to. :)

      Vymazat